Muzea a velké numismatické sbírky I.

Jiří Purš

Římské národní muzeum v Paláci Massimo Alle Terme

(Museo Nazionale Romano - Palazzo Massino Alle Terme)
· sbírka Kircherova muzea
· sbírka Francesca Gnecchiho
· sbírka Viktora Emanuela III. Savojského

Nově otevřená expozice římské numismatiky v Paláci Massimo v Římě je umístěna ve spodní části náměstí Republiky. Je nutné upozornit, že o muzeu nebo o expozici je mezi veřejností jen minimální informovanost. Vstupné pro dospělého do celého muzea činí 12000 ITL a je jej možno platit pouze v hotovosti. Numismatická expozice je umístěna v přízemí v tzv. sálu C, který je upraven jako velký bankovní sejf a je přístupná veřejnosti pouze v dopoledních hodinách. Sál C je rozdělen do 9 sekcí s celkovým počtem 62 vitrín opatřenými pohyblivými lupami. Nedostatkem expozice je však nevhodné a nedostatečné nasvícení jednotlivých vitrín.

 

Numismatický materiál objevený koncem minulého století a počátkem tohoto století při pracích na urbanistické úpravě nového hlavního města Italského království a při regulaci řečiště Tibery shromážděný v novém Archeologickém muzeu (slavnostně otevřeném v roce 1889 v Klášteře řádu kartuziánů Svaté Marie Andělské) vytvořil první jádro, ze kterého dále vznikla Sbírka mincí Římského národního muzea. Tato sbírka se postupem času obohacovala o velmi důležité sbírky italských mincí z antického, středověkého, renesančního a moderního věku a dosáhla na počátku sedmdesátých let významného souboru čítajícího půl miliónu kusů. Mezi nejvýznamnějšími a nejzákladnějšími částmi je třeba uvést:

sbírku litých bronzových kusů z antické Itálie, které dříve patřily Kircherovu muzeu,
sbírku mincí z římské doby a raného středověku Francesca Gnecchiho,
sbírku italských mincí ze středověku a moderní doby Viktora Emanuela III. Savojského,
mnoho středně malých sbírek, které od počátku tohoto století zaujaly stabilní pozici ve Sbírce mincí Římského národního muzea.

Sbírky z Kircherova muzea

Muzeum bylo založeno v druhé polovině sedmnáctého století tajemníkem Římského senátu Alfonsem Donninim da Toscanella, který přenechal Římské koleji svoji sbírku antických předmětů. Kircherské muzeum zaznamenalo v dalších letech různý a proměnlivý vývoj. Sbírka byla rozšířena otcem Attanasiem Kircherem, který propůjčil své jméno muzeu. Následuje rozvoj muzea díky činnosti dosažené otci Buonarinim a Contuzzim. V roce 1773 muzeum procházelo obdobím úpadku v důsledku zrušení jezuitského řádu provedeného v Římě papežem Klementem XIV. tak, že některé cenné sbírky starožitných předmětů a mincí byly postoupeny Vatikánským muzeím. K následujícímu rozkvětu došlo za vlády papeže Pia VI. (1775-1799), který obnovil činnost jezuitského řádu a Lvem XII., který v roce 1825 navrátil tomuto řádu Římskou kolej. Od tohoto okamžiku se Kircherovo muzeum těšilo z nových přírůstků pod kultivovaným vedením otce Giuseppa Marchiho, který obohacoval jeho fondy až do roku 1860.
V roce 1874, kdy byl jezuitský řád opět zrušen, se Kircherovo muzeum přeměnilo na Královské muzeum a bylo jediné, které mohlo přijímat veškeré nálezy a nákupy prováděné italskou vládou. Jeho období rozkvětu bylo avšak krátké, neboť v roce 1913 Ministerský dekret schválil rozdělení sbírky Kircherova muzea mezi nová stejně se nazývající muzejní sídla, která byla v těchto letech zřízena, jako například Římské národní muzeum, Muzeum ve Ville Giullii, Muzeum v Castel Sant´Angelo.
Ze sbírek muzea se podstatná část numismatického materiálu, který patřil Kircherově sbírce mincí vytvářené již od dob otce Kirchera, dostala do Římského národního muzea. Zvláště je třeba uvést bohatou sbírku litých bronzových mincí antické Itálie, která obsahuje celou sérii "aes grave", a dále značnou část mincí a jiných votivních předmětů (mezi kterými jsou slavné "kalichy s itinerářem"), které pocházejí ze schránky z Vicarella na Bracciánském jezeře.
Do Sbírky mincí Národního muzea v Římě byla převedena v těchto letech i část sbírek medailí, které dříve patřily Kircherově muzeu, a dále bohatá série vzorků mincí, různých kovových a olověných platidel z různých dob.

Sbírka Francesca Gnecchiho

V roce 1923 Ministerstvo veřejného školství koupilo sbírku římských mincí od miláňana Francesca Gnecchiho, který byl významným příznivcem římské numismatiky a vášnivým sběratelem, a předalo ji Sbírce mincí Římského národního muzea. Sbírka, která čítá více než dvacet tisíc kusů, obsahuje mince ze zlata, stříbra a bronzu období Římské republiky a Císařství a zabírá časové období od prvních kusů z litého bronzu (aes grave) do pádu Západořímské říše.
Ve sbírce je přítomna i významná část mincí Gótského období a uzavírá ji významný soubor medailónů. Sbírka si do dnešní doby zachovala řád, který jí dal sběratel podle kritérií, které charakterizují sběratelství z počátku tohoto století. Mince jsou seřazeny podle typu kovů - zlata, stříbra a bronzu: skupiny původu podle mincovních magistrátů z období Republiky jsou v přísném abecedním pořadí: počínaje od Císařství jsou v abecedním pořadí seskupeni různí vladaři se zachováním rozdělení kovů. Díky své úplnosti a vysoké kvalitě exemplářů, které jsou uchovány v Gnecchiho sbírce, se Sbírka mincí Římského národního muzea stala jednou z nejdůležitějších veřejných italských sbírek římských mincí, čímž dále získala významnou pozici i na mezinárodní úrovni.

Sbírka Viktora Emanuela III. Savojského

Dne 9.května 1946 Viktor Emanuel III. Savojský těsně před odjezdem do exilu napsal předsedovi Rady ministrů Aalzidimu de Gasperimu lístek, ve kterém vyjádřil svou vůli ponechat italskému lidu vlastní sbírku mincí "největší vášeň" jeho života.
Tato Sbírka byla úředně přijata italským státem výnosem č. 108 ze dne 6.září 1946. Kolekce byla zprvu svěřena do úschovy Italskému numismatickému ústavu a dále zákonným výnosem ze dne 5.listopadu 1968 byla definitivně svěřena Úřadu pro archeologický dozor v Římě.
Sbírka představuje doklad mimořádného historického a ekonomického významu, který je ve svém druhu naprosto jedinečný. Je tvořena více než sto tisíci italskými mincemi z období středověku a moderní doby raženými v časovém období, které zahrnuje více než patnáct století, od V. do XX. století, a vysokého počtu mincovních závaží, zkušebních mincí a odpadů z mincovních dílen.
Seřazení materiálů uvnitř sbírky je velmi racionální. Mince jsou rozděleny podle krajů počínaje severní Itálií, každý kraj je dále rozdělen podle mincoven seřazených podle abecedního seznamu měst, ke kterým mincovny patří, kromě hlavního města kraje, které ostatním městům předchází. Materiál každé jednotlivé mincovny je seřazen dle časové osy související s vládnoucí autoritou, která povolila ražbu, zatímco u každé jednotlivé vládní autority jsou nominální hodnoty seřazeny klesavě od nejvyšší do nejnižší. Jedinou výjimkou z tohoto pořádku jsou materiály ražené Savojským dvorem rozdělené podle časové osy panovníků bez rozdělení mincoven.
Každý kus je dále doprovázen kartičkou, na které Král vlastnoručně uvedl registraci každé jednotlivé nominální hodnoty a váhy, a dále několik zjednodušených označení místa, data a kupní ceny.

Expozice (sál C)

je rozdělena na několik tématických celků s celkovým počtem 64 vitrín. Pro stručnost uvádím jen základní členění:
- vznik Říma , období Republiky , římského císařství do III.stol. - vitríny 1 - 22
- ražby Papežského státu: vitrína 27-34
- středověké a renesanční zlaté a stříbrné ražby na území Itálie - vitrína 35-46
Na závěr uvádím několik doporučených tipů z "antické" expozice se zaměřením na období Republiky a císařství.
Expozice "antiky" je postavena převážně na zlatých nominálech doplněných vybranými bronzy především sestercii a dupondii. Stříbrných ražeb je méně a doplňují zlaté nominály námětově nebo pouze u vzácných císařů (např. Pescenius Niger) ikonograficky. Zajímavým postřehem je, že ve sbírce naplněné desítkami zlatých aureů není zastoupen císař Didius Julianus a jeho rodina (viz vitrína 19).
Přes velké množství vystavených mincí by neměly pozornosti ujít :
vynikající kolekce "aes grave" (vitrína 3-5)
republikový aureus Domitia Ahenobarba - vitrína 8, č.58 (Craf.519/1) viz. obr.1
tři překrásné Augustovy cistofory s patinou ve vitríně 9 (č. 36,37, 38 )
ve vitríně 10 najdeme mimo jiné zajímavý sestercius císaře Tiberia č.11 s námětem šestisloupého chrámu (RIC I-55) a Caligulův "klasický" sestercius s námětem jeho tří sester pod číslem 26.
Vitrína 11 upoutá několika aurei císaře Claudia viz. obr.2 (RICI-15) nebo překrásnými sestercii císaře Nera např. č. 18 s námětem vítězného oblouku , vzácnou variantou sestercie DECURSIO č. 21 a pod č.1 najdeme dvojportrét Nera a Agrippiny (RIC I-1) na aureu viz.obr.3.
následuje vitrína 12 kde nalezneme překrásný aureus Vespasiana s námětem chrámu Vesty (č. 4) i "numismatickou lahůdku" v podobě Domitianova sestercie s námětem Kolosea (č.61).
vitrína s pořadovým číslem 13 je věnována císaři Trajanovi s výstavními sestercii, např. č. 39, 41, 56, ale i známým s námětem "Forum Traianum" č. 21 na aureu.
císaři Hadrianovi je věnována vitrína 14, kde lze doporučit sestercie z tzv. "cestovní série" například č. 41 nebo č. 48 s motivem císař a IVDAEA (RIC II-853) viz. obr. 4. Excelentní je i denár č. 3 s námětem Liberatis.
slavná kolekce litých bronzů a votivních předmětů "kalichy s itinerářem" pocházející ze schránky nalezené ve Vicarello na Bracciánském jezeře (vitríny 15-17)
Zlatou můžeme označit vitrínu 18 kde jsou vystaveny pouze aurei císařů A. Pia a M. Aurelia včetně zajímavých portrétů Faustiny mladší a císaře Commoda
Hrozící pohled císaře Caracally najdeme na jeho různých nominálech ve vitríně 19
Ve vitríně 20 upoutá aureus císaře Aureliána č.142 (RIC V/1-15) viz.obr.5
Diokleciánovu mincovní reformu zachycuje vitrína 21 , kde pod číslem 7 najdeme klasický aureus (RIC VI-3)uvedený na obr.6.
Známý portrét císaře Licinia I najdeme na aureu (RIC VII-41) pod č.4 ve vitríně 22 viz. obr.7. Zde je také pod č.9 vystaven aureus s krásným portrétem císaře Constantina Velikého (RIC VII-207)
Vitrína 23 je určena solidům , kde najdeme např. zajímavý solidus (RIC IX-28) císaře Eugenia č. 54 obr.8 ,dále solidus císaře Teodosia II pod č.49 nebo solidus císaře Valentiniana III (RIC X-2033) viz.obr. 9
Jedinečnou mincovní ražbu gótského krále Teodorica, objevenou v roce 1894 v hrobě u Senigallie a zakoupenou panem Gnecchim ukrývá vitrína 24 pod č.2.
Pro příznivce expozice je možno zakoupit v prvním patře muzea publikaci La Moneta Romana, což je vydařený obrazový průvodce antickou expozicí muzea.

 

Připraveno s využitím materiálu publikace "La Moneta Romana".

Vytvořil Shoptet | Design Shoptak.cz