Ferdinand I. Habsburský

Historie

Ferdinand se narodil ve Španělsku jako mladší bratr císaře Karla V. Na základě dohod mu byly svěřeny rakouské dědičné země. Po tragické smrti českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče (1526) byl Ferdinand zvolen českými stavy za krále. V Uhrách musel o trůn bojovat s Janem Zápolským, podporovaným Osmany. Tento dvojí tlak z východu a ze strany protestantských knížat v říši formoval celou jeho vládu.

S cílem efektivněji spravovat své rozsáhlé a různorodé državy přistoupil k centralizačním reformám. Zřídil ústřední úřady ve Vídni, jako byla tajná rada, dvorská komora pro finance a dvorská válečná rada, které měly sjednotit a zefektivnit správu monarchie. Po abdikaci svého bratra Karla V. se v roce 1558 stal římským císařem a pokračoval ve snaze o nalezení kompromisu mezi katolíky a protestanty, což vyvrcholilo augsburským náboženským mírem.

Mincovní politika a reformy

Ferdinandova vláda představuje zásadní etapu ve vývoji středoevropského mincovnictví. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo systematické zavedení a prosazení tolaru (německy Taler), velké stříbrné mince, která se stala na staletí standardem pro obchod v celé Evropě. Tolarové ražby, vycházející z bohatých stříbrných dolů v Jáchymově a dalších horních městech, poskytly monarchii stabilní a mezinárodně uznávané platidlo.

V roce 1551 vydal mincovní řád, který se snažil sjednotit měnu v jeho zemích. Jako císař se podílel i na říšském mincovním řádu z roku 1559, který měl stabilizovat měnové poměry v celé Svaté říši římské. Ferdinandovy mince jsou typické renesančním portrétem panovníka na líci a složitým erbem s mnoha poli na rubu, který symbolizoval rozsah jeho panství. Raženy byly v mincovnách jako Praha, Kutná Hora, Jáchymov nebo Vídeň a představují vrchol renesančního medailérského umění.