Vladislav II. Jagellonský

Historie a vláda

Na český trůn byl Vladislav zvolen po smrti Jiřího z Poděbrad v roce 1471, a to navzdory nárokům uherského krále Matyáše Korvína. Následoval dlouhý vojenský a diplomatický konflikt, který ukončila až Olomoucká smlouva z roku 1479. Ta potvrdila Vladislava jako českého krále, zatímco Matyáš si podržel vládu nad Moravou, Slezskem a Lužicí. Po Matyášově smrti v roce 1490 byl Vladislav zvolen i uherským králem, čímž vznikla personální unie mezi oběma královstvími.

Po roce 1490 Vladislav přesídlil do Budína, což vedlo k oslabení jeho pozice v Čechách. Skutečnou moc v zemi převzala vysoká šlechta, která si na panovníkovi vymohla řadu privilegií. Symbolem tohoto vývoje se stalo Vladislavské zřízení zemské z roku 1500, které právně zakotvilo dominantní postavení šlechty. Vladislavova vláda tak představuje období politické stability vykoupené úpadkem panovnické autority.

Mincovnictví za Vladislava Jagellonského

Během vlády Vladislava II. pokračovala ražba tradičních pražských grošů v kutnohorské mincovně, ačkoliv jejich kvalita postupně klesala. Grošová měna zůstávala základem peněžního systému Českého království. Vedle grošů a jejich dílů, jako byly bílé a malé peníze, se razily také zlaté dukáty, označované jako české florény, které sloužily především v dálkovém obchodě.

Nejvýznamnějším numismatickým počinem této doby bylo zahájení ražby prvních velkých stříbrných mincí na českém území. Tyto ražby, někdy označované jako tolarové groše, byly ekvivalentem zlatého a reagovaly na podobné trendy v jiných evropských zemích, zejména v Tyrolsku a Sasku. Ačkoliv se tyto mince ještě nestaly dominantním platidlem, předznamenaly nástup tolarového období, které plně propuklo za vlády jeho nástupců v Jáchymově.