Informace & Články, Strana 3

V Praze 15. 8. 2002 PhDr. Jarmila Hásková, CSc.
vedoucí numismatického oddělení Národního muzea v Praze

Antonín PROKOP (* 4. června 1876), významná osobnost mezi českými numismatiky a starožitníky první poloviny 20. století, byl tvůrcem mimořádné kolekce ruských mincí a medailí. Vytvořil ji za svého pobytu v předrevolučním Rusku, kde od roku 1901 působil a díky svým podnikatelským aktivitám se stal dodavatelem perleťového zboží na carský dvůr.

Sbírka, která čítala na 20.000 kusů, převážně zlatých ražeb, mu byla sovětskou vládou v březnu 1919 v Petrohradě zkonfiskována a posléze prodána německým a italským aukčním domům, bez ohledu na protesty majitele.

Antonín Prokop, kterému se podařilo po ukončení občanské války a zahraniční intervence v Rusku vrátit roku 1921 s celou rodinou do Čech, otevřel si nejprve v Praze - Nuslích, později na Národní třídě čp. 18 „ živnost numismatickou“, tedy obchod s mincemi - a začal znovu sbírat. Mnohé ze svých původních unikátních „kusů“ koupil zpět v zahraničních aukcích, mnohé mimořádné ražby získal díky svému prosperujícímu obchodu se starožitnostmi, neúnavné trpělivosti a píli. Do padesátých let 20. století tak vytvořil novou zcela mimořádnou kolekci ruských ražeb, která mohla v mnohém soutěžit se sbírkami petrohradské Ermitáže.

Prokopova sběratelská chlouba a láska byla opětovně zkonfiskována komunistickým režimem v roce 1954 a předána k roztavení do Zkušebny pro drahé kovy v Praze. Mimořádnou sbírku zachránilo počátkem šedesátých let 20. století Národní muzeum, jmenovitě PhDr. Lubomír Nemeškal, tehdejší vedoucí jeho numismatického oddělení. Vzhledem k mimořádné historické i materiální hodnotě Prokopovy ruské kolekce se pak začalo uvažovat o jejím zpřístupnění veřejnosti v expozici na Pražském hradě. Časové rozpětí mincí a medailí, převážně ražeb ruských carů ze 14. až počátku 20. století, nedovolilo z ideových důvodů zamýšlený projekt tehdejší Kanceláři prezidenta republiky Antonína Novotného realizovat. Hrozilo, že sbírka bude předána do Sovětského svazu. Nakonec byla v tichosti, prostřednictvím Státní banky československé, deponována v numismatickém oddělení Národního muzea. Po roce 1990 byla pak v naprostém pořádku vrácena, jako řada jiných zabavených majetků, dědicům pana Antonína Prokopa, který krátce před konfiskací své sbírky v lednu roku 1954 zemřel.

Na základě dohody mezi Národním muzeem v Praze a novými majiteli, kterými se staly rodiny čtyř Prokopových synů, byla v roce 1998 zakoupena část mimořádných ražeb z restituované sbírky pro numismatické oddělení. Byl to jeden z největších nákupů českého státu prostřednictvím ministerstva kultury v oblasti numismatiky po „sametové“ revoluci.

První část Prokopovy sbírky, novověké ražby Ruska 17. až 19. století, se stala součástí „národního bohatství“. Druhá, neméně hodnotná část, se prostřednictvím aukce firmy Aurea Numismatika vrací do rukou sběratelů. Věřím, že jim přinese mnoho radosti a nových historických poznatků jako původnímu majiteli panu Antonínu Prokopovi.

Jiří Purš

Zajímavou charakteristikou některých mincí císaře Caliguly (vláda od 16. 3. 37 do 24. 1. 41 n.l.) je odstranění označení části císařova jména z jeho mincí. Tato úprava proběhla po rozhodnutí senátu o odstranění symbolů připomínajících zemřelého císaře z veřejného života (Damnatio memoriae). Do mincoven byl doručen pokyn o likvidaci všech zásob mincí a tak aurei, denáry a všechny nižší nominály byly postupně přetaveny. Problém byl v tom, že na rozdíl od šetřivého Tiberia, který zanechal po své smrti obrovské zásoby hotovosti jak ve své soukromé pozůstalosti tak ve státní pokladně, Caligula veškeré zásoby svého strýce utratil. Nepomohly ani vynalézavé metody "půjček", nepomohlo zavedení svérázných daní. Výsledkem byla nejen prázdná kasa císařova, ale i státní. Známý je i názor císaře Nerona na adresu

této situace, který nalezneme v Suetoniových Životopisech dvanácti císařů: "Svého strýce Gaia chválil a jemu se podivoval jenom z toho jediného důvodu, že v krátkém čase promrhal obrovské jmění, které po sobě zanechal Tiberius".

Z tohoto pohledu již tedy nebylo v mincovnách co přetavovat. Na druhé straně v celé říši kolovalo obrovské množství mincí s "podobným" Tiberiovým a Augustovým portrétem což umožnilo zamaskovat Caligulu odstraněním jeho jména. Claudiův byrokratický aparát problém řešil několik let velmi důkladně na základě pokynu, že jakékoliv státní výplaty nemohou být realizovány s mincemi nesoucí portrét "prokletého" císaře a ten kdo by platil na veřejnosti neupraveným "Caligulou" se dopouští urážky republiky, respektive císařství. Samotné odstranění se často provádělo obroušením, odseknutím nebo jiným převážně mechanickým odstraněním počátečních písmen C, C C nebo celého počátečního nápisu C CAESAR, viz obr. 1. Tato nařízení se asi prováděla formálně a ne vždy dostatečně pečlivě, viz. obr. 2. Na obou vyobrazení se jedná o Caligulův sestercius ražený v roce 40 - 41 n.l. s opisem aversu: C CAESAR DIVI AVG PRON AVG P M TR P IIII PP (RIC I - 53, Cohen 26).

Literatura:
A. Banti a L.Simonetta: Corpus Nummorum Romanorum, vol XIII, str. 14, 109/3. Sutherland, C. H. V. : RIC I.
Gaius Suetonius Tranquillus : Životopisy dvanácti císařů, Svoboda 1998, kniha šestá, odd. 30
D. Vagi :Coinage and History of the Roman Empire, Coin Word, 1999, Ohio. CNG katalog Nr. 40, 1996, str. 163