Slovanský a český pantheon na mincích: od Peruna k svatému Václavu a Libuši

Krátká odpověď

Předkřesťanská víra Slovanů se rekonstruuje ze zlomků: archeologie, cizí kroniky poznamenané křesťanským pohledem a mince prvních vládců. Denáry Přemyslovců a Slavníkovců od 10. století nerazily jen hodnotu, byly ideologickým nástrojem, který stará božstva nahradil křesťanskými světci a nakonec svatým Václavem jako věčným vládcem země. Obrozenci 19. století pantheon doplnili o Libuši, Přemysla, Bivoje a Radegasta na Radhošti, a právě tyto postavy dnes vrací moderní ražba.

Příběh

Zkoumání předkřesťanského náboženství vyžaduje kritiku pramenů. Slované nebyli literární společností a teologické traktáty nezanechali. Nejstarší spolehlivou zprávu podal v 6. století byzantský historik Prokopios z Kaisareie (De bello Gothico): Slované věří v jednoho nejvyššího boha, stvořitele blesku, jemuž obětují dobytek; jméno neuvádí, komparativní mytologie jej ztotožňuje s Perunem. Ucelenější pohled nabízí staroruská Pověst dávných let: k roku 980 líčí reformu kyjevského knížete Vladimíra I., který vztyčil panteon s modlou Peruna (dřevěný trup, stříbrná hlava, zlatý vous), Chorsem, Dažbogem, Stribogem, Simarglem a Mokoš; obchodníci a prostý lid přísahali na Velese (Volose), „boha skotu“.

Polabští a pobaltští Slované vzdorovali christianizaci nejdéle, proto jsou jejich kulty dokumentovány německými a dánskými kronikáři. Thietmar z Merseburku (biskup 1009–1018) popsal hradiště Ratarů Riedegost (Retra) s dřevěnou svatyní, v níž byl uctíván Svarožic („Zuarasici“). Adam Brémský v 11. a Helmold z Bosau ve 12. století (Chronica Slavorum) už mluví o Retře a bohu Radegastovi; podle současného výzkumu se název svatyně přenesl na božstvo. Zánik poslední výspy, svatyně Svantovíta na mysu Arkona na Rujáně roku 1168, popsal Saxo Grammaticus (Gesta Danorum): chrám s obří čtyřhlavou sochou držící kovový roh pro věštění úrody a posvátný bílý kůň pro vojenské věštby.

V českých zemích je situace specifická. Kosmova kronika česká z počátku 12. století žádná jména slovanských bohů neuvádí; Kosmas popisoval víru předků antickými paralelami (Joviš, Mars, Bellona), zmiňuje uctívání hájů, vod a ohňů a vytvořil literární konstrukt kněžny Libuše a její sestry Tety. Homiliář opatovický (11.–12. stol.) brojí proti obětem u pramenů, uctívání stromů a věštění: elita přijala křesťanství shora, venkov dlouho vyznával přírodní animismus. K přijetí křesťanství Bořivojem I. a svatou Ludmilou je klíčová Kristiánova legenda.

Christianizace znamenala civilizační převrat a mince jsou jeho stopou. Ikonografie slavníkovských denárů Soběslava (cca 981–995) z Malína a Libice nese ethelredské portréty a opisy ZOBESLAVS, MALIN CIVITAS, záhadné EOSTVDFAER. Typ Cach 159 s ptákem a rukou svírající meč či dýku vykládala obrozenecká literatura jako pohanský zvyk, magického sokola nebo hrozbu Přemyslovcům před vyvražděním Slavníkovců roku 995; výzkum Zdeňka Petráně prokázal křesťanskou symboliku, žehnající a trestající ruku Boží z oblaků (dextera dei) a ptáka jako holubici Ducha svatého. Kaplice regensburgského typu na denárech Boleslava I. i Soběslava (Cach 162) je kostel, ne svatyně.

Vývoj dospěl k přijetí křesťanského ochranného panteonu světců a patronů. Už za knížat Jaromíra a Oldřicha se na denárech objevuje jméno svatého Václava; kult jako garance suverenity vrcholí v 11. a 12. století: Václav se štítem, přilbou, kopím s praporcem, na ražbách Vratislava II. a Spytihněva II. s biskupskou mitrou se závěsky. Za Soběslava II. a Bedřicha ve 2. polovině 12. století se na denárech (Cach 618, 636) poprvé objevují jednoocasý lev a plamenná svatováclavská orlice, nejstarší zemské heraldické symboly.

Mytologický a svatováclavský odkaz ožil po roce 1918. Ražba československých zlatých dukátů začala roku 1923 k jubileu úmrtí zemského patrona, schválil ji těsně před smrtí ministr financí Alois Rašín; měly funkci obchodní, nikoli oběžnou. Návrh Otakara Španiela a Jaroslava Bendy: svatý Václav v drátěné košili s mečem, štítem s plamennou orlicí a korouhví, opis NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM, na rubu štít s dvouocasým lvem; ryzost 986/1000, 3,49 g, průměr 19,75 mm. Ročníky s nízkým nákladem (dvoudukáty a pětidukáty 1930, ražby 1937) dosahují na trhu astronomických částek.

Na přelomu 21. století se téma rozšířilo. ČNB sahá k zakladatelským legendám na zlatých 2 000 Kč a 10 000 Kč s kněžnou Libuší a oráčem ze Stadic. Česká mincovna vydala cyklus stříbrných medailí Staré pověsti české (2001, 12 motivů: Praotec Čech, Bivoj, Ctirad a Šárka, Vlasta, Libuše věštkyně) a sérii Slovanské božstvo s ražbami pro Peruna, Velese, Moranu, Svantovíta a Radegasta.

Na mincích a medailích

Postava	Sféra	Prameny	Pravost
Perun	hrom, blesk, válka, přísahy	Pověst dávných let, Prokopios (nepřímo)	doložené božstvo
Veles (Volos)	podsvětí, skot, magie, smlouvy	Pověst dávných let	doložené božstvo
Svarožic / Radegast	oheň, slunce, ochrana kmene	Thietmar, Helmold	doložené; Radegast nejspíš zkomolením názvu svatyně
Svantovít	válka, hospodářská věštba	Saxo Grammaticus	doložené božstvo
Dažbog, Mokoš	slunce, bohatství; plodnost, tkalcovství	Pověst dávných let	doložená božstva
Triglav	válka, tři světy	životopisy Otty Bamberského	doložené božstvo
Morana	smrt, zima	Jan Długosz (15. stol.), ústní tradice	pozdní folklór a rituál
Libuše, Přemysl Oráč	zakladatelský mýtus	Kosmova kronika	státotvorná legenda
Bivoj, Krok, Šemík	hrdinské eposy	Hájek z Libočan, Alois Jirásek	obrozenecká fikce

Co sbírat

• Svatováclavský dukát 1923–1939 a jeho násobky: vrchol československého medailérství a nejčistší numismatický odkaz zemského patrona; moderní dukát Svatý Václav 2024 na tradici navazuje.
• Denáry 11.–12. století se svatým Václavem a první heraldické symboly (Cach 618, 636) pro sběratele rané české ražby.
• Zlaté 2 000 Kč a 10 000 Kč ČNB s Libuší a Přemyslem Oráčem.
• Cyklus Staré pověsti české (2001) a série Slovanské božstvo České mincovny pro ty, kdo chtějí pantheon v stříbře; obrozenecké postavy sbírejte s vědomím, že jsou literaturou, ne historií.