Jaroslav Brůha
Jaroslav Brůha (1889–1976) byl český sochař, medailér a pedagog, jehož meziválečné dílo je výrazně spjato s tělovýchovou a sokolským hnutím. Datum jeho úmrtí se v pramenech liší: Biografický slovník českých zemí uvádí 5. ledna 1976, česká Wikipedie rok 1969.
Život a dílo
Narodil se 11. února 1889 v Praze. Nejprve se vyučil štukatérem, v letech 1908–1911 studoval sochařství na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Drahoňovského a v letech 1911–1917 na Akademii výtvarných umění u Josefa Václava Myslbeka, Stanislava Suchardy a Jana Štursy. Ovlivnila jej tvorba Constantina Meuniera, patrná zejména na výzdobě vídeňské pobočky Živnostenské banky, kterou vytvořil ještě za studií. Již jako student byl oceněn za sochu Šimon Lomnický žebrající na mostě. Mezi válkami byl nejplodnější; jeho dílo vede od pozdního symbolismu k sociálnímu realismu. V Praze vytvořil sochy na nárožních domech v Podskalské a Ladově ulici (1922), sousoší na atice divadla v bohnické léčebně (1924), sochy na budově Na Perštýně (1926) a reliéfy na budově úrazové pojišťovny na Senovážném náměstí (1931). Údaj o úmrtí roku 1976 podporuje i sbírka úmrtních oznámení Archivu Národní galerie.
Mince a medaile
V medailérství se uplatnil především sportovními a sokolskými náměty. Je autorem Lützowova štítu Československé obce sokolské (1923) a Tyršovy medaile (1932). Získal ceny v soutěžích na československý dukát, na pomník J. A. Komenského v Naardenu a na olympijskou medaili.
Z díla v nabídce AUREA
V nabídce AUREA je jeho bronzová medaile s původním ouškem, katalogově datovaná rokem 1927, s nápisy Hold sportovců 1929 a Hold neznámému vojínu 1930. Spojení sportovní a vojenské pietní tematiky odpovídá okruhu zakázek, které Brůha v meziválečném období zpracovával.
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie rytci. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.