Pražská mincovna: od denárů Přemyslovců přes zlato Lucemburků k „dlouhé minci“ třicetileté války

Krátká odpověď

Pražská mincovna je souborný název pro kontinuitu královské ražby v Praze, od Vyšehradu a Pražského hradu přes Staroměstské náměstí po klášterní areály. Začala denáry Přemyslovců v 10. století, po roce 1325 razila výhradně zlato, za Habsburků se vrátila ke stříbru a tolarům. Nejdramatičtější kapitolu napsala v letech 1618–1623: peníze stavovského povstání, ražby Zimního krále a inflační „dlouhá mince“, která skončila státním bankrotem. Definitivně utichla počátkem března 1857.

Příběh

Zatímco provozy v Kutné Hoře a Jáchymově stály přímo u ložisek rudy, pražská mincovna byla politickým, reprezentativním a mocenským centrem. Místa produkce se měnila: Vyšehrad, Pražský hrad, Staroměstské náměstí, areály klášterů.

Počátky ražby v Praze spadají do poloviny 10. a raného 11. století. Na knížecích dvorech Přemyslovců se podle byzantských i bavorských vzorů formovaly základy české státnosti ruku v ruce s produkcí prvních stříbrných denárů. Nejslavnějším znakem období je opis PRAGA CIVITAS. Z rané doby známe raritní anglosaské typy „mečových denárů“ knížete Boleslava I. a slavníkovské denáry Soběslava. Po období destabilizace provedl kníže Břetislav I. v 11. století měnovou reformu, která sjednotila vzhled i váhu, byť přinesla menší, ale stabilnější střížky.

Osudový zlom přišel s Václavem II., který roku 1300 převedl veškerou stříbrnou ražbu do Kutné Hory; Praha ze dne na den ztratila hlavní hospodářský podnik. V roce 1325 ji obnovil Jan Lucemburský a vědomě jí přisoudil novou specializaci: výhradně zlaté mince. Tradici začaly zlaté florény a za Karla IV. a Václava IV. proslulé královské dukáty. Portrétní dukáty Václava IV. se dnes objevují ojediněle; v roce 2024 se zachovalý kus ze sbírky dr. Bruny vydražil za téměř 5 milionů korun. Zlatá exkluzivita Prahy se s přestávkami udržela do vlády Vladislava II. Jagellonského. Za Ferdinanda I. Habsburského se mincovna po bezmála dvou stoletích vrátila ke stříbru a razila tolary konkurující kutnohorským.

Žádné období nevtisklo pražské mincovně tragičtější a numismaticky přitažlivější ráz než léta 1618–1623. Po pražské defenestraci a vypuknutí stavovského povstání potřebovaly stavy zaplatit desetitisíce žoldnéřů. Jakmile na trůn usedl vzdorokrál Fridrich Falcký, Zimní král, pražské lisy produkovaly zlaté i stříbrné reprezentační násobky jako propagandistický materiál a diplomatické dary protestantským spojencům.

Po porážce na Bílé hoře a návratu Ferdinanda II. přišel pád státních financí bez obdoby. Císař svěřil správu mincoven soukromému konsorciu bankéřů v čele s Hansem de Witte, zastupujícím i knížete z Lichtenštejna a Albrechta z Valdštejna. Nastala doba „dlouhé mince“ (Kipper- und Wipperzeit): konsorcium úmyslně a masivně snižovalo obsah stříbra, až o 90 %. Zisky plynuly konsorciu, zemi zachvátila hyperinflace a koncem roku 1623 státní bankrot. Následná dekáda se pod novými mincmistry vracela ke standardu „dobré“ mince.

Přes tereziánské a josefínské reformy, kdy byla mincovna dočasně zrušena a znovu otevřena v komplexu paulánského kláštera, neustála Praha tlak Vídně. Stroje utichly počátkem března 1857; od té doby probíhala ražba pro české země ve Vídni a později v Kremnici. Dnešní Pražská mincovna a.s. (od 2011, značka PMI) s historickou mincovnou nesouvisí.

Na mincích a medailích

Mincmistr	Období	Panovník	Značka a význam
Benedikt Hübmer	1610–1630 (s přerušením)	Matyáš, Ferdinand II.	tři vladaři, reprezentační „ražby tří císařů“ (15 dukát)
Pavel (Karel) Škréta Šotnovský	1619–1620	Fridrich Falcký	mincmistr vzbouřenců; po Bílé hoře císařští jeho mince rekvírovali a tavili, cokoli s jeho jménem je dnes mimořádná rarita
Jan Bartoloměj Suttner	1623–1625	Ferdinand II.	obnova poctivé měny po krachu konsorcia (kaláda); 5 dukát 1623 jako ukázka pobělohorské stabilizace
Jakub Bernard Wolker	1637–1655	Ferdinand III.	značka tečka v závorkách (.); dlouhé stabilizační období precizních stříbrných i zlatých ražeb

Co sbírat

• 10 dukát Fridricha Falckého (1620, Pavel Škréta). Zlatá mince o hmotnosti 34,78 g, nejvzácnější relikvie doby před Bílou horou: kalvínský pětidílný znak na rubu, král ve zbroji na líci. Habsburkové památky na vzdorokrále ničili, dochování hraničí se zázrakem. Na 104. aukci AUREA v červnu 2022 vyletěla z vyvolávacích dvou milionů na 10 260 000 Kč včetně poplatku; jiný kus s vyrytým „X“ se prodal za necelých 8 milionů.
• 5 dukát Ferdinanda II. (1623, Jan Suttner). Představitel nápravy měny po inflační krizi; z počátečních 40 tisíc EUR vydražen za 5 253 120 Kč (216 tisíc EUR).
• Třídukát Rudolfa II. (1605, Jan Lasanz). Netradiční nominál ražený tlustými, původně půltolarovými razidly ze zlata; objev podzimní aukce 2024.
• Denáry s PRAGA CIVITAS a malé groše Rudolfa II. jsou dostupnějším vstupem; mečový denár Boleslava I. byl u AUREA vydražen za 161 000 Kč, slavníkovský denár Soběslava za 144 000 Kč.