Arnold Hartig

Život a dílo

Narodil se 12. srpna 1878 v Brandu u Tannwaldu, dnes Tanvald-Žďár. Školil se u Rudolfa Zitteho na odborné škole v Jablonci nad Nisou; jako nadaný žák získal státní stipendium a v roce 1898 odešel na vídeňskou Kunstgewerbeschule k profesoru Stefanu Schwartzovi. Poté pracoval pro vídeňské razírny Brüder Schneider a Pittner a v roce 1903 se osamostatnil. Členem vídeňského Künstlerhausu se stal podle Wien Geschichte Wiki v roce 1908, podle německé Wikipedie již v roce 1905. Kolem pětaosmdesáti let věku oslepl; jeho poslední práce pocházejí z roku 1962. Zemřel 2. února 1972 v Purkersdorfu u Vídně. Z jeho sochařských prací se uvádějí pamětní deska Raphaela Donnera v Esslingu, socha Krista v Jablonci nad Nisou a reliéf Kázání na hoře v Ústí nad Labem. Své vzpomínky vydal v roce 1964 pod názvem Aus meinem Leben.

Mince a medaile

Za první světové války navrhl pro válečnou péči řadu medailí s portréty členů panovnického domu a vojevůdců. Spolupracoval s vídeňskou Hlavní mincovnou, pro niž navrhl řadu šilinkových mincí první rakouské republiky, mezi nimi zlaté mince v hodnotě 25 a 100 šilinků z let 1926–1934. Kunsthistorisches Museum ve Vídni připravuje komentovaný soupis jeho medailí na základě pozůstalosti uložené v Museum Lauriacum v Enns.

Z díla v nabídce AUREA

V nabídce AUREA je jeho bronzová plaketa z roku 1912 s portrétem Aloise Neumanna o rozměrech 90 × 74 mm. Plaketa představuje typ portrétní práce, jímž Hartig ve vídeňském prostředí před první světovou válkou získal široký okruh soukromých i institucionálních zadavatelů.