Jaroslav Horejc
Jaroslav Horejc (1886–1983) byl český sochař, sklářský výtvarník, medailér, ilustrátor a tvůrce loutek a hraček, považovaný za vůdčí osobnost českého art deca. Po tři desetiletí působil jako profesor pražské Uměleckoprůmyslové školy.
Život a dílo
Narodil se v Praze roku 1886 jako druhé ze tří dětí hodináře Aloise Horejce; Biografický slovník českých zemí uvádí v záhlaví 15. června, v hlavním textu 15. července. V letech 1900–1905 studoval na odborné škole pro klenotníky, zlatníky, stříbrníky, rytce a cizelery v Praze a v letech 1906–1910 na Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Drahoňovského, Emanuela Nováka a Stanislava Suchardy; studium si přivydělával jako štukatér. Od roku 1909 navrhoval předměty pro Artěl, v roce 1911 vstoupil do S. V. U. Mánes a byl členem Svazu českého díla. Úzce spolupracoval s architekty Janem Kotěrou a Ladislavem Machoněm. V roce 1909 uspořádal v Praze výstavu Antoina Bourdella. Na mezinárodní výstavě v Paříži 1925 získal velkou cenu za skleněné vázy a v roce 1937 Řád oranžsko-nasavský za sochařskou výzdobu mauzolea J. A. Komenského v Naardenu. V letech 1919–1948, s přerušením za války, byl profesorem Uměleckoprůmyslové školy. Zemřel 3. ledna 1983 v Praze.
Mince a medaile
Z jeho sochařských prací se uvádějí bronzy Dívka s vázou a Olympia (1938), Diana na lovu (1946) a mramorová Hudba (1948) ve sbírce Galerie hlavního města Prahy. Medaile tvoří v jeho díle drobnější, s užitým uměním a kovotepeckou průpravou úzce spojenou složku.
Z díla v nabídce AUREA
V nabídce AUREA je jeho nedatovaná bronzová medaile Závody Československé obce sokolské o průměru 40 mm, katalogově řazená do roku 1948.
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie rytci. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.