Články

Roman Veselý

Možná se budete divit, proč Vás budu zdržovat takovou samozřejmou věcí jako je zachovalost mincí a medailí, řekněme tedy, že se sám chci ujistit jak to vlastně je (nebo má být) a přidat k tomu pár svých názorů. Samozřejmě vím, že velké většině sběratelů nečiní problém správně tuto zachovalost stanovit a přesně sběratelský materiál určit. Vím, že většina z našich sběratelů je na takové odborné výši a ve své oblasti takovými odborníky, že není potřeba je jakkoliv doučovat, přesto si dovolím tuto úvahu k malému rozboru našeho numismatického trhu a k nastínění svého názoru na tuto problematiku. více

Jiří Purš

Římské národní muzeum v Paláci Massimo Alle Terme

(Museo Nazionale Romano - Palazzo Massino Alle Terme)
· sbírka Kircherova muzea
· sbírka Francesca Gnecchiho
· sbírka Viktora Emanuela III. Savojského

Nově otevřená expozice římské numismatiky v Paláci Massimo v Římě je umístěna ve spodní části náměstí Republiky. Je nutné upozornit, že o muzeu nebo o expozici je mezi veřejností jen minimální informovanost. Vstupné pro dospělého do celého muzea činí 12000 ITL a je jej možno platit pouze v hotovosti. Numismatická expozice je umístěna v přízemí v tzv. sálu C, který je upraven jako velký bankovní sejf a je přístupná veřejnosti pouze v dopoledních hodinách. Sál C je rozdělen do 9 sekcí s celkovým počtem 62 vitrín opatřenými pohyblivými lupami. Nedostatkem expozice je však nevhodné a nedostatečné nasvícení jednotlivých vitrín.

  více

Zdeněk Nechanický

 Ve 14. a 15. století začaly na území Ruska pronikat uherské dukáty, nazývané ruským obyvatelstvem „ugorskije“ nebo „červonci“. Inspirován těmito mincemi nechal Ivan III. kolem roku 1480 razit červonce - dukáty, napodobující uherské předlohy, ale se svým jménem. Pokud nebereme v úvahu Kyjevskou Rus, byly to první ruské zlaté mince, zřejmě ražené pouze ve velice omezeném množství. V současné době je znám pouze jeden exemplář v petrohradské Ermitáži. Tyto červonce neměly uplatnění v peněžním oběhu, ale používaly se výhradně jako vyznamenání za válečné zásluhy. Vojáci je nosili na čepici nebo na rukávě levé ruky. Tento způsob vyznamenávání nabyl širších rozměrů až v 17. století. Jediná výjimka ražby skutečně ruského zlatého oběživa byla uskutečněna v roce 1610. Tehdy car Vasilij Šujskij (1606-1610) placením švédského nájemného vojska vyčerpal veškeré stříbro ve státní pokladně. Těžkou situaci řešil ražbou zlatých děněg a kopějek stejné váhy a vzhledu běžnými razidly. Tyto mince měly desetinásobnou hodnotu než jejich stříbrné předlohy. Jejich ražba trvala pouze několik týdnů (i po dobytí Moskvy Poláky) a pokračovala pouze do vyčerpání nevelkých zásob zlata. Na těchto mincích jsou uvedena jména Vasilije Ivanoviče (Šujského) a po jeho zajetí polskými okupanty Vladislava Zikmundoviče, syna polského krále Zikmunda III. (1587 - 1632). Tato peněžní operace byla vysloveně nouzovou záležitostí. více

Zdeněk Nechanický

O existenci nejstarších a nejvzácnějších ruských mincích, nazývaných současníky podle kovů z kterých byly raženy zlatniky a srebreniky, se až do konce 18. století nevědělo. První exemplář, srebrenik knížete Jaroslava (1019 - 1054), objevil v roce 1792 v Kyjevě jakýsi sběratel mezi církevními přívěsky na ikoně. Mince podobného typu byly raženy i ve zlatě a jsou nazývány zlatniky. První zlatnik knížete Vladimíra (980 - 1015) byl zjištěn rovněž v Kyjevě v roce 1796. Vlastnil jej ukrajinský voják, který jej dostal od své matky1). Známější se tyto mince staly po odkrytí depotu zlatých byzantských mincí 10. století v roce 1804 v Pinsku. Mezi nimi bylo několik zlatniků knížete Vladimíra (jiný panovník zlatniky nerazil). Ve dvacátých letech 19. století se objevilo ještě několik srebreniků, které byly z počátku považovány za byzantské. V následujících desetiletích vyvolaly tyto tehdy záhadné mince řadu sporů o jejich původu. Tehdejší historici, zabývající se numismatikou, se přikláněli k názoru, že se jedná o ražby bulharských nebo srbských carů. Vzorem pro zlatniky a srebreniky byly byzantské mince, ale svým primitivním provedením (můžeme použít i termín „barbarizace“) jsou skutečně velmi podobné nejstarším bulharským mincím. více

Roman Veselý

V aukci Sothebys and Stacks v New Yorku byla dne 30. července 2002 vydražena zlatá dvacetidolarová mince z roku 1933 za neuvěřitelnou cenu 7.590.000,- US dolarů. Byl to jediný exemplář tohoto ročníku, který se dochoval. Celý náklad tohoto ročníku byl dle nařízení prezidenta F. D. Roosevelta pozastaven a pak roztaven. Bylo rozhodnuto, že banky již nesmějí žádné zlaté mince vydávat a tento ročník byl skutečně posledním ročníkem ražby zlatých mincí. více

Jiří Purš

Na členské aukci ČNS jsem získal as ražený v době vlády císaře Augusta s motivem lyonského oltáře, o který neprojevil nikdo větší zájem vzhledem k jeho horší zachovalosti. Můj zájem však vzbudila velmi dobře zachovalá kontramarka, která byla v katalogu určena jako AVG a tak jsem předpokládal, že jde o kontramarku císaře Augusta. více

Roman Veselý

Nestává se často, aby zraky sběratelů a obchodníků z celého světa byly upřeny na některou z tuzemských aukcí, proto můžeme s radostí konstatovat, že se tak v posledním půlroce stalo dokonce dvakrát. Poprvé v prosinci minulého roku a podruhé v květnu letošního roku, kdy aukční společnost AUREA Numismatika s.r.o. nabízela soubor ruských mincí a medailí ze sbírky sběratele a obchodníka Antonína Prokopa, jejíž větší část byla vrácena v restituci potomkům tohoto sběratele. Menší část této unikátní sbírky odkoupilo do svých sbírek Národní muzeum, jednalo se převážně o zlaté mince a medaile, v menší míře stříbrné a z ostatních kovů, v každém případě vysoce vzácné až unikátní ruské ražby, některé z nich nejsou zastoupeny ani ve sbírkách petrohradské Ermitáže. Tímto nákupem se Národní muzeum zařadilo mezi několik málo světových muzeí, které se mohou pyšnit velmi kvalitní sbírkou ruských ražeb. více

Jiří Svoboda

V numismatických listech č.5/6 2001 mě zaujal článek paní Lenky Vacínové o židovských mincích. Jedna mince, která stojí za zmínku, byla v Praze dražena dne 24. 4. 2002 pod číslem 685. Tento denár z povstání Bar Kochby je němým svědkem pohnuté židovské historie. Židé povstali proti Římu několikrát a v letech 66 - 70 byla jejich země během římsko-židovské války prakticky zničena. více

Zdeněk Nechanický

Ruské mincovnictví je pro sběratele svou starobylostí, rozsahem a zvláštnostmi mimořádně přitažlivé. První mince byly raženýma území Kyjevské Rusi koncem 10. století knížetem Vladimírem (980 - 1015). Byly to zlaté a stříbrné mince (zlatníky a srebreniky) byzantského typu se slovanskými nápisy a rurikovským trojzubcem. Byly vydávané především z politických a reprezentačních důvodů. Jsou velice vzácné a první exemplář byl objeven v roce 1792. více

ČTK 3. 6. 2005

Archeologové objevili v centru Prahy keramickou nádobu plnou stříbrných mincí. Peníze se razily v Kutné Hoře v polovině 15. století. Podobné objevy jsou v Praze ojedinělé, informoval Vojtěch Kašpar z archeologické společnosti Archaia.

  více

V Praze 15. 8. 2002 PhDr. Jarmila Hásková, CSc.
vedoucí numismatického oddělení Národního muzea v Praze

Antonín PROKOP (* 4. června 1876), významná osobnost mezi českými numismatiky a starožitníky první poloviny 20. století, byl tvůrcem mimořádné kolekce ruských mincí a medailí. Vytvořil ji za svého pobytu v předrevolučním Rusku, kde od roku 1901 působil a díky svým podnikatelským aktivitám se stal dodavatelem perleťového zboží na carský dvůr.

Sbírka, která čítala na 20.000 kusů, převážně zlatých ražeb, mu byla sovětskou vládou v březnu 1919 v Petrohradě zkonfiskována a posléze prodána německým a italským aukčním domům, bez ohledu na protesty majitele. více