Slovanský pantheon

Slovanský pantheon nebyl jednotným a centrálně definovaným systémem srovnatelným s kodifikovanou řeckou či římskou mytologií. Nejcelistvější obraz zachytila na východě Evropy Pověst dávných let, která k roku 980 uvádí reformu knížete Vladimíra v Kyjevě: vedle sebe stály sochy Peruna (boha hromu), Dažboga (slunce), Striboga (větrů), Simargla, Chorse a Mokoš. Opozici k Perunovi tvořil bůh podsvětí a dobytka Veles.

Prameny a kyjevský pantheon

Oblast polabských a pobaltských Slovanů (dnešní severovýchodní Německo) byla poslední baštou organizovaného pohanství ve střední Evropě, s mocnými svatyněmi jako Retra u kmene Ratarů (kde vládl Svarožic, pozdějšími kronikáři přejmenovaný na Radegasta) a Rujána zasvěcená Svantovítovi. S postupující konfrontací se Svatou říší římskou nabývala tato božstva vojenských charakteristik.

Polabští a pobaltští Slované

V českých zemích nejsou jména starých slovanských bohů dobovými kronikáři přímo jmenována. Kosmova kronika z počátku 12. století popisuje pouze uctívání přírodních živlů a pramenů, Opatovický homiliář zakazoval přinášení darů ke stromům a studánkám. Obrozenecká činnost 19. století panteon zpětně zkrášlila a doplnila. Z hlediska numismatiky dokládají plynulé nahrazení pohanských kultů první české denáry, které namísto model vnesly do zemské ideologie svatého Václava jako garanta suverenity státu.

České země a mince