Svantovít

Svantovít (též Svatovít) je díky dánským kronikám nejdetailněji popsaným bohem pobaltských Slovanů. Centrem jeho kultu bylo město Arkona na křídovém útesu na severu Rujány, ovládané kmenem Ránů. Zásadním pramenem je spis dánského historika Saxona Grammatica Gesta Danorum (kolem roku 1200); Saxo byl účastníkem výpravy krále Valdemara I., která svatyni roku 1168 dobyla a zničila.

Arkona a Saxo Grammaticus

Saxo zaznamenal celodřevěný chrám vyzdobený řezbářským uměním. Uvnitř stála kolosální socha se čtyřmi hlavami a čtyřmi krky obrácenými do všech světových stran, symbol božské vševědoucnosti. V jedné ruce držela kovový roh, který velekněz každoročně po žních naplnil medovinou; ze zbylého množství se věštila úroda či hladomor. Vojenským aspektem kultu byl chov posvátného bílého koně: byl vyváděn přes zkřížená kopí a krok pravou nohou věštil úspěch, levou zrušení výpravy.

Čtyři hlavy, roh a bílý kůň

Monumentalita, dramatický zánik a čtyřhlavá socha činí ze Svantovíta vděčný námět moderní pamětní ražby; Česká mincovna mu věnovala ražbu v sérii Slovanské božstvo.

Zánik 1168 a odkaz