Věstonická venuše

Nález provedla expedice prof. Karla Absolona z Moravského zemského muzea, jež zde od roku 1924 systematicky odkrývala sídliště lovců mamutů. Soška byla nalezena rozlomená na dva kusy v popelovité vrstvě nedaleko ohnistě a byla z místa transportována do brněnských laboratoří, kde ji odborníci slepili a zdokumentovali. Sídliště pod Pálavou patří k nejlépe prozkoumaným paleolitickým komplexům světa: kromě venuše zde bylo nalezeno více než 2 300 drobných hliněných plastik znázorňujících především zvířata (mamuti, medvědi, lvice, sovy), záměrně rozbité v kousky – pravděpodobně jako součást rituálů – a několik vyřezávaných předmětů z mamutoviny, mezi nimi mužská hlava považovaná za první portrét lidské tváře v dějinách umění. Nálezový kontext zahrnuje i trojhrob DV 13–DV 14–DV 15 (objev 1986) a hrob takzvané pálavské šamanky DV 3 z asi 26 000 př. n. l.

Nález 13. července 1925

Věstonická venuše měří 111 mm na výšku a 43 mm v největší šíři. Materiálem je směs místní spraše, drcených úlomků kostí a malého množství dřevěného uhlí, jež sloužilo jako temperační složka a snižovalo riziko popraskání při výpalu. Plastika byla modelována aditivní technikou – tělo, prsa, hýždě a hlava byly zpracovány zvlášť a poté spojeny – a vypálena při teplotě přibližně 500 až 800 °C. Postava odpovídá ikonografickému typu paleolitické venuše: zdůrazněná prsa, břicho a boky, schématický obličej se dvěma diagonálními rýhami namísto očí a redukované končetiny. V roce 2004 odhalila tomografická analýza na povrchu sošky otisk prstu sedmiletého až patnáctiletého dítěte, vypálený do hlíny během procesu výroby – přímý fyzický doklad účasti dětí na pravěké rituální produkci.

Materiál a technologie

Věstonickou venuši radiouhlíkové i typologické datování řadí do pavlovienu, regionální podoby gravettské kultury střední Evropy, do období přibližně 29 000 až 25 000 let př. n. l. Tato kultura je spojena s lovci mamutů a velké jihomoravské sídliště Dolní Věstonice–Pavlov–Předmostí dosáhlo v té době jednoho z nejvyšších stupňů paleolitického osídlení. Lokalita poskytla i nejstarší doklady tkaných textilií na světě – otisky pletenin v hlíně –, mamutí příbytky, pohřební rituály se zdobnými šperky z perforovaných ulit a v oblasti vědy o paleogenetice doložila jeden z nejstarších evropských mtDNA haplotypů U. Společenský kontext lokality svědčí o populaci s pokročilou symbolickou kulturou, dělbou práce, dlouhodobým plánováním a uměním.

Datace a kontext gravettské kultury

Věstonická venuše je státně chráněnou kulturní památkou České republiky a od roku 2010 národní kulturní památkou. Vzhledem ke křehkosti a hodnotě – v roce 2004 oceněna na čtyřicet milionů amerických dolarů – je v běžné výstavní expozici Moravského zemského muzea k vidění pouze její faksimilní kopie, originál bývá vystavován jen výjimečně, naposledy v roce 2024 v rámci jubilejní expozice. Soška se neopouští brněnské depozitáře jinak než ve výjimečných případech zápůjček do zahraničí (například expozice v Britském muzeu 2013, Smithsonian Museum 2017) za přísných bezpečnostních a klimatických podmínek.

Ochrana a hodnota

Pro pravěkou archeologii je Věstonická venuše signifikantní z několika důvodů. Posunula počátky cílené výroby vypalované keramiky o více než deset tisíc let před nejstarší dříve známé hrnčířské nádoby – do období, které se s keramikou ve smyslu užitkového nádobí běžně nespojovalo. Doložila, že paleolitická populace byla schopna technicky náročné práce s ohněm, přípravou hlinitých směsí a kontrolovanými výpaly, a že tyto dovednosti směřovala výhradně k symbolickým a rituálním předmětům, nikoli k užitkové keramice (ta vstoupí do středoevropského záznamu až v neolitu, asi 6 000 let př. n. l.). Pro numismaticko-historický kontext představuje navíc jeden z nejstarších dokladů institutu hodnoty: zatímco žádný předmět tohoto stáří nebyl ražbou ani platidlem v moderním smyslu, věstonická plastika ukazuje, že už 25 000 let př. n. l. lidské společenství investovalo zdroje, čas a dovednosti do výroby předmětů s primárně symbolickým, nikoli funkčním významem – tedy do prvotního pojmu hodnoty, jenž stojí v základu celé pozdější ekonomie.

Význam pro pravěkou archeologii