Morana
Archetypální zosobnění smrti, chladu a zimy. Na rozdíl od historicky ukotvených bohů kyjevského a pobaltského pantheonu jde o postavu odvozenou převážně z folklórních zvyků a středověkých letopisů.
Morana, v lidovém prostředí Morena, Marzanna, Marena či Smrtka, personifikuje konec životního cyklu, zimu a úbytek světla. Moderní populární výklad ji řadí vedle Peruna mezi nejvyšší božstva, ze středověkých pramenů však neplyne nic takového: neexistují zprávy z 9. a 10. století, které by ji řadily k bohům se státním kultem a svatyněmi. K popularizaci přispěl až v 15. století polský letopisec Jan Długosz, který Moranu (Marzyana) mylně ztotožnil s římskou Cererou.
Pozdní pramen
V životě předků neměla chrámový kult, ale zosobňovala prastarý přírodní rituál: vynášení smrti na Smrtnou neděli na konci zimy. Venkovská společenství tvořila ze suchých větví, slámy a roztrhaných šatů ženskou loutku; její spálení nebo vhození do tekoucí vody bylo magickým zničením odcházející zimy a otevíralo cestu Vesně, ztělesnění jara.
Vynášení smrti
V moderním medailérství vázaném na cykly přírody a mytologické série tvoří ostrý motiv Morany protipól k optimistickým letním božstvům; Česká mincovna ji zařadila do série Slovanské božstvo.
V moderní ražbě
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie historie. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.