Grading

Počátky systematického hodnocení mincí sahají do 18. století, kdy evropští numismatici začali používat jednoduché slovní popisy jako výborný, velmi pěkný nebo opotřebovaný. První standardizovaný systém vytvořil v roce 1888 německý numismatik Hugo von Sallet, který definoval sedm stupňů zachovalosti od Stempelglanz (ražební lesk) po Schlecht (špatný).

Průlom přinesl americký numismatik Dr. William Sheldon v roce 1949, když publikoval knihu Early American Cents obsahující revoluční 70bodovou škálu. Sheldonova škála původně spojovala stupeň zachovalosti s tržní hodnotou – mince hodnocená stupněm 60 měla být 60krát hodnotnější než mince se stupněm 1. Ačkoli tento cenový vztah rychle zastaral, numerická škála se ujala.

V 70. letech 20. století American Numismatic Association (ANA) adaptovala Sheldonovu škálu pro všechny americké mince a vytvořila detailní standardy hodnocení. Vznikly kategorie Poor (P-1), Good (G-4 až G-6), Fine (F-12 až F-15), Very Fine (VF-20 až VF-35), Extremely Fine (EF-40 až EF-45), About Uncirculated (AU-50 až AU-58) a Mint State (MS-60 až MS-70).

Zásadní změnu přinesl rok 1986, kdy byla založena Professional Coin Grading Service (PCGS), první komerční gradingová společnost. PCGS zavedla koncept zapouzdření (slabbing) – mince po ohodnocení byla hermeticky uzavřena v plastovém holderu s certifikátem. O rok později vznikla konkurenční Numismatic Guaranty Corporation (NGC), čímž začala éra profesionálního gradingu.

Historie

V Evropě se paralelně vyvíjel vlastní systém založený na slovních popisech. Britský standard používá stupně od Poor po FDC (Fleur de Coin), německý od Gering erhalten po Polierte Platte. V roce 2009 vznikla evropská gradingová norma snažící se sjednotit různé národní systémy, ale americká numerická škála zůstává dominantní.

Od roku 2000 se grading rozšířil i na bankovky se založením Paper Money Guaranty (PMG) a později PCGS Banknote. Pro papírové peníze byla vyvinuta modifikovaná 70bodová škála zohledňující specifika papíru – přehyby, skvrny, trhliny. Grading bankovek se stal standardem zejména pro vzácné a historické emise.

Profesionální grading zahrnuje tři základní kroky: autentifikaci (ověření pravosti), technické hodnocení (stupeň zachovalosti) a zapouzdření. Hodnotitelé používají stereomikroskopy s 5-40násobným zvětšením, speciální osvětlení a digitální měřicí techniku. Každá mince je posuzována minimálně dvěma nezávislými experty, při neshodě rozhoduje třetí finalizer.

Hodnotí se čtyři hlavní aspekty: ražba (ostrost detailů, centrace, kvalita okraje), opotřebení (ztráta reliéfu na nejvyšších bodech), povrch (škrábance, důlky, skvrny) a lesk (původní mint luster versus matnost). U proof mincí se navíc hodnotí kvalita zrcadlového povrchu a kontrast s matným reliéfem.

Proces a metodika hodnocení

Speciální označení dostávají mince s výjimečnými vlastnostmi: Plus (+) pro nadprůměrné exempláře v rámci stupně, Star (★) pro výjimečnou vizuální přitažlivost, Deep Cameo (DCAM) pro proof mince s hlubokým kontrastem. Některé společnosti používají i CAC (Certified Acceptance Corporation) – dodatečnou verifikaci kvality.

Gradingové společnosti vedou populační reporty dokumentující počet ohodnocených mincí v každém stupni. Tyto databáze jsou klíčové pro určení vzácnosti – mince může být běžná v nižších stupních, ale extrémně vzácná v MS-67 nebo vyšším. PCGS CoinFacts obsahuje data o více než 40 milionech ogradovaných mincí.