Kutnohorská mincovna a Vlašský dvůr: od stříbrné horečky k pražskému groši a tolaru

Krátká odpověď

Kutnohorská mincovna vznikla z objevu obrovských ložisek stříbra ve 13. století a stala se centrem evropského středověkého a raně novověkého hospodářství. Roku 1300 do ní Václav II. soustředil ražbu celého království a zavedl pražský groš, těžký a ryzí stříbrný nominál, který obíhal po střední Evropě téměř 250 let. Za Habsburků přešla mincovna na tolary, s úpadkem dolů ztratila smysl a roku 1727 byla zrušena. Pro sběratele je dnes klíčem k určení kutnohorských mincí znalost značek mincmistrů.

Příběh

Vznik mincovny je úzce spjat s objevem gigantických ložisek stříbrných rud v oblasti dnešní Kutné Hory ve 13. století. Lokální „stříbrná horečka“ přilákala tisíce horníků, prospektorů a hutníků z celé Evropy a udělala z Kutné Hory druhé nejvýznamnější a nejbohatší město Českého království.

Klíčovým okamžikem byl rok 1300. Král Václav II. vydal nový, na svou dobu nevídaně pokrokový horní zákoník Ius regale montanorum. Reforma znamenala radikální centralizaci: do té doby na území Čech a Moravy fungovalo množství drobných mincoven razících křehké a často nekvalitní brakteáty. Lokální provozy byly na králův příkaz zrušeny a veškerá ražba stříbra z celého království se soustředila do nově vybudovaného opevněného komplexu Vlašského dvora. Pro náročnou technologickou i finanční transformaci povolal Václav II. experty z italské Florencie, bankéře z rodu Rinieri a právníka Gozza z Orvieta, po nichž získal Vlašský (italský) dvůr jméno.

Přímým výsledkem reformy byl pražský groš (z latinského denarius grossus, těžký denár). Masivní stříbrná mince o původní hmotnosti necelých 4 gramů a ryzosti kolem 933/1000 se rychle stala dominantním mezinárodním platidlem. Zatímco v okolních německých a polských zemích obíhala drobná a často znehodnocovaná mince, český groš byl spolehlivým uchovatelem hodnoty; platit se jím dalo po celé střední Evropě téměř 250 let. Kvalita grošů se v zahraničí průběžně kontrolovala, a když král Václav IV. začal obsah stříbra snižovat, opatřovala německá města kvalitní starší české groše vlastními puncovními kontramarkami.

V průběhu 16. století se evropský měnový systém proměnil vlivem dálkového obchodu a rostoucích objemů zboží. Komerční revoluce si vyžádala větší stříbrné nominály, než byl groš. Po nástupu Habsburků (Ferdinand I.) přešla mincovna na ražbu velkých a těžkých stříbrných mincí: začala éra tolaru. Během 16. a počátku 17. století ve Vlašském dvoře vznikaly jedny z nejkrásnějších českých tolarových ražeb, vynikající ryteckou kvalitou zejména za vlády císaře Rudolfa II.

S postupujícím 17. stoletím se těžba dostávala do fatálních technických potíží. Důlní díla, jako legendární důl Osel, zasahovala do hloubek stovek metrů. Horníci se potýkali s masivními průvaly spodní vody, kterou nebylo možné tehdejšími koňskými žentoury účinně odčerpat, a s vyčerpáním nejbohatších žil. Po sérii útlumů a nákladných, neúspěšných snah o modernizaci rozhodl vídeňský dvůr v rámci centralizace habsburské říše o uzavření mincovny. Poslední mince opustily lisy v roce 1726, úřad byl zrušen na počátku roku 1727.

Na mincích a medailích

Identifikace kutnohorských ražeb stojí na znalosti značek mincmistrů, umístěných v opisech nebo pod portréty panovníků. Mincmistr za kvalitu kovu osobně ručil svými statky i životem.

Mincmistr	Období	Panovník	Značka	Co pro sběratele znamená
Jiří Šatný z Olivetu	1568–1592	Maxmilián II., Rudolf II.	orlí křídlo	velké objemy bílých grošů, haléřů a tolarů s renesančním perlovcem; značka drobně vklíněná do dolní části opisu, vedle ní značky vardajnů (zkoušečů kovu)
Wolf Herold z Aupy	1593–1597	Rudolf II.	zkřížená hornická kladívka	přechod k jemné, plasticky zdobné rytině rudolfínských tolarů a malých grošů
Jiří Dominik	1597–1600	Rudolf II.	zkřížené halapartny / kříž	ražba na přelomu století při úbytku kovu, stále vysoký standard císařských portrétů
Jan Špís	od 1603	Rudolf II.	pták (stojící nebo v letu)	doba těžkých násobků tolaru (tlustých tolarů); značka dobře čitelná na rubu
Řehoř Hackl	1658–1673	Leopold I.	monogram RH / iniciály	pobělohorské období posledního vzepětí mincovny; razil i výjimečné zlaté ražby

Co sbírat

• Desetidukát Leopolda I. (1669, Řehoř Hackl). Unikátní zlatý desetidukát (Au 34,36 g) ze sbírky dr. Václava Bruny se stal aukčním vrcholem domácího trhu roku 2024: dražba začala na 300 tisících EUR a skončila na 780 000 EUR, v přepočtu téměř 20 milionů korun. Jedna z nejdražších domácích ražeb vůbec.
• Třítolar Rudolfa II. (1603, Jan Špís). Tlustý třítolar o hmotnosti 86,25 g je technologickým vrcholem kutnohorských řezačů želez pozdní renesance. Kus s rodokmenem ze sbírky E. Horského (dražené roku 1910) byl přiklepnut za více než 4,5 milionu Kč (180 000 EUR). Násobky tolarů vznikaly jako reprezentační dary pro císařský dvůr a diplomaty, nikoli pro oběh.
• Pražské groše s kontramarkami. Masová produkce, ale některé varianty jsou skvosty: za Václava IV. a Vladislava Jagellonského označovala německá města kvalitní groše dodatečnými punci jako garanci pravosti. Groš Vladislava Jagellonského s kontramarkou Paderbornu se na 26. aukci AUREA prodal za více než 400 000 Kč; velký zájem vzbudil i groš s kontramarkou napodobující brněnskou orlici.
• Běžné groše a drobné mince Václava IV. nebo Vladislava Jagellonského jsou dostupným vstupem do tématu; kutnohorský malý groš Rudolfa II. a tolar Ferdinanda II. z Kutné Hory ukazují tolarovou éru.